Myšlení času ve 20. století: fenomenologický pohled Nejen ve filosofickém myšlení ale i v širší oblasti západní kultury první poloviny minulého století (a zejména pak v literatuře) téma času stále výrazněji vystupuje do popředí zájmu. Středobodem pozornosti ovšem není v první řadě takzvaný objektivní čas, čas hodin a kalendářů, nýbrž čas, jak je prožíván jednotlivou lidskou bytostí v její konečné existenci. Jakýmsi předznamenáním tohoto zájmu o vnitřní časovost je Bergsonova představa trvání jako plynoucího kontinua heterogenních kvalit stavů vědomí (1889). O něco později se objevují rozmanité proudy německého a francouzského existencialismu, jejichž určujícím rysem je promýšlení samotné konečnosti jednotlivého lidského života. V neposlední řadě sehrálo téma času rozhodující úlohu ve fenomenologii, novém (a od té doby patrně posledním) pokusu o obnovu vědy či vědění prostřednictvím radikálního tázání po jejích základech. Jestliže si ale původce tohoto myšlenkového směru, Edmund Husserl, mezi prvními začal znovu klást dávnou Augustinovu otázku "co je to čas?", pak jeho následovníci (zejména Martin Heidegger, ale také např. Maurice Merleau-Ponty) této otázce dali ontologický rozměr a ukázali, jak velmi těsně tázání po čase souvisí s otázkou, kdo jsme my sami. Jelikož se nejeden významný fenomenologický autor ve svých úvahách o čase inspiroval Augustinovou analýzou z XI. knihy Vyznání (výslovně se k této tradici hlásí přinejmenším E. Husserl, M. Heidegger a P. Ricoeur), začneme četbou právě tohoto textu. Na něj navážeme ukázkami z klasických textů, které se věnují fenomenologické analýze času a časovosti. Společná četba: Aurelius Augustinus, Vyznání (XI,14,17-XI,28,38), Edmund Husserl, Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí (§ 1,2; 7-19); Merleau-Ponty, M., Fenomenologie vnímání, III. část, § 14-25. Literatura: Aurelius Augustinus, Vyznání, Kostelní Vydří 2015 Husserl, E., Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí, přel. V. Špalek a W. Hansel, Ježek, Praha 1996. Merleau-Ponty, M., Fenomenologie vnímání, přel. J. Čapek, OIKOYMENH, Praha 2013. Ricoeur, P., Čas a vyprávění I, OIKOYMENH, Praha 2000, str. 19-55. Vybraná sekundární literatura: J. Čapek, Maurice Merleau-Ponty: Myslet podle vnímání, Filosofia, Praha 2012. L. Karfíková, Čas a řeč, OIKOYMENH, Praha 2007. P. Kouba: Proti proudu. Časovost jako základ rozumění u M. Merleau-Pontyho, Reflexe 2004, 26, str. 97-105. R. Teske, Paradoxes of Time in Saint Augustine, Milwaukee 1996. Podmínky atestace: referát přednesený na hodině (a odevzdání písemných podkladů) nebo seminární práce v rozsahu alespoň 5 stran.
|