|
Vyučující
|
-
Pečinka Jiří, MgA.
-
Fialová Kateřina, MgA.
|
|
Obsah předmětu
|
1. blok - Olejomalby, tempery a kvaše kombinované s plátkovými kovy - zlato, stříbro a neryzí kovy, křídové a jiné podklady pod kovy, různá adheziva, barevné nebo ochranné lazury na povrchu kovů. 2. blok - Novodobé disperzní barvy - akrylové, kombinované se zahušťovadly k vytváření struktur, práškové bronzy a hliník, imitace práškových kovů perleťově lesklými slídami, vkládání různých materiálů do nánosů barevných vrstev -vytváření struktur, lité barevné struktury, stříkané barvy, podklady maleb, papírové podložky, pigmenty a barviva, pojidla, náhradní komerční produkty, ochranné laky a fixativy. Cílem předmětu je získání znalostí o charakteristických materiálech, technikách a technologiích v období po roce 1960, a to jak z hlediska jejich složení, vlastností a způsobu použití, tak i s ohledem na jejich již patrné přirozené stárnutí. Pochopitelně se jedná pouze o nástin problematiky s ukázkami realizaci. Rámcově jsou studenti seznámeni s kvalitami, nedostatky či nevýhodami ověřených dnes již historických technik, materiálů i technologií. Na uvedenou teoretickou výuku bezprostředně navazuje praktická výuka předmětu Specializovaná výtvarná příprava ARUDP/SVP3U. Studenti podle historických receptur připravují unikátní pojidla, pomocí nichž a pigmentů na papírových podložkách s podklady buď provádějí technologické kopie podle autentických historických předloh nebo malují dle zadání pedagogů (ateliérová nebo plenérová studijní malba). 2. blok sice uzavírá výuku historických výtvarných technik, ale z pochopitelných důvodů tomu tak nemůže být. V plynutí času je pokusem o nalezení určitých charakteristik stále ještě málo patrného řádu, kdy výtvarně slohy, ismy nebo skupinové sdružování, ještě typické pro 1. polovinu 20. století, jsou zdánlivě a nenávratně pryč. Materiálovou jednotnost nebo příbuznost, která se mohla opírat o dlouhodobě ověřené zkušenosti, nahradila snaha po efektním zviditelnění obchodníků a chemické velkovýroby.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je získání znalostí o charakteristických materiálech, technikách a technologiích v různých slohových obdobích, a to jak z hlediska jejich složení, vlastností a způsobu použití, tak i s ohledem na jejich přirozené stárnutí. Student dokáže zhodnotit a stanovit všechny v minulosti používané techniky, technologie a materiály včetně porovnání s novodobými a nadále používanými. Rámcově jsou studenti seznámeni s kvalitami, nedostatky či nevýhodami již ověřených historických technik, materiálů i technologií.
Student dokáže zhodnotit a stanovit všechny v minulosti používané techniky, technologie a materiály včetně porovnání s novodobými a nadále používanými. Rámcově jsou studenti seznámeni s kvalitami, nedostatky či nevýhodami již ověřených historických technik, materiálů i technologií.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška
Zkouška formou písemného testu a ústní zkoušky. Splnění studijní povinnosti předmětu (zápočtu/zkoušky) vychází z průběžného plnění úkolů/podkladů k samostudiu zadaných jak v rámci prezenční, tak distanční výuky. Distanční výuka probíhá formou zadávání úkolů a poskytování studijních podkladů formou e-mailu, popř. s využitím MSTeams.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Cennini, Cennino. Kniha o umění středověku. Praha, 1946.
-
Hégr, M. Malba, materiály a techniky. Orbis, 1953.
-
Hřebíčková, B., A. Recepty starých mistrů aneb malířské postupy středověku. 2006.
-
Kiplik, D., I. Technika malby. Orbis, 1951.
-
Kubička, R., Zelinger, J. Výkladový slovník malířství, grafika, restaurování. Praha, 2004.
-
Kűhn, Hermann. Reclams Handbuch der kűnstlerischen Techniken. Stuttgart: Philipp Reclam jun., 1984.
-
Schätz, M. Moderní materiály ve výtvarné praxi. Praha: Polytechnická knižnice SNTL, 1982.
-
Slánský, B. Technika malby. Paseka: Praha Litomyšl, 2003.
-
Slánský, Bohuslav. Technika v malířské tvorbě : (malířský a restaurátorský materiál). Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1973.
-
Šimůnková, E., Bayerová, T. Pigmenty. Praha, 1999.
-
Šimůnková, E., Karhan, J. Pigmenty, barviva a metody jejich identifikace. 1993.
-
tým autorů. "Mikuláš Medek" katalog výstavy v Galerii rudolfinum v Praze. Gema art, 2002.
|