|
Vyučující
|
|
|
|
Obsah předmětu
|
1. Provozní spolehlivost, základní pojmy a charakteristiky, provozní spolehlivost a jakost, vzájemné souvislosti. 2. Druhy poruch, proud poruch. Metody posuzování spolehlivosti. Pravděpodobnostní přístup, simulační metody. 3. Definice diagnostiky, diagnostických systémů, informačních diagnostických systémů, systémová teorie diagnostiky a DS. Základní a fenomenologické schéma DS, klasifikace DS, charakteristiky, bloková schémata. 4. Diagnostické veličiny, doplňkové a empirické diagnostické veličiny, skutečná, teoretická a naměřená hodnota diagnostické veličiny. Hraniční hodnoty diagnostických veličin (mezní, předkritická, havarijní hodnota), subsystém měření. 5. Subsystém určení funkční situace a vlastního technického stavu, subsystém lokalizace poruchy. 6. Subsystém prognózování dalšího vývoje technického stavu, zbytkové provozuschopnosti. 7. Subsystém diagnostický model, subsystém řízení DS, subsystém lidský činitel. 8. Výběr diagnostických veličin, podstata, význam, metody. Diagnostická podobnostní komplexní čísla. 9. Technická diagnostika úvod, základní pojmy, rozdělení TD, diagnostický model. 10. Měření hluku - úvod do problematiky, zdroje hluku, diagnostika, hygienické limity hluku. 11. Vibrodiagnostika - úvod do problematiky, zdroje vibrací, diagnostika typických závad. 12. Teplotní diagnostika - bodové měření teploty, analýza teplotního pole, diagnostika typických závad. 13. Defektoskopické metody.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody samostatných akcí, Laborování
- Kontaktní výuka
- 36 hodin za semestr
- Příprava na laboratorní měření, zpracování výsledků
- 4 hodiny za semestr
- Příprava na zkoušku
- 30 hodin za semestr
- Projekt týmový
- 32 hodin za semestr
- Domácí příprava na výuku
- 20 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je seznámit posluchače s podstatou, charakteristikami a strukturou diagnostických systémů (DS), technické diagnostiky (TD) a jejich využití pro stanovení technického stavu, lokalizace poruch a prognózování další provozuschopnosti dopravních prostředků a zařízení.
Studenti jsou schopni sběru, vyhodnocení a interpretace dat z provozu popisující spolehlivost částí nebo celých celků vozidel. Znají základní nástroje pro řízení kvality procesu nebo výrobku. Mají základní znalosti o realizaci technické diagnostiky a diagnostických systémech.
|
|
Předpoklady
|
Studenti by měli znát základy předmětů: Matematika I, Pravděpodobnost a statistika, Technického měření
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemná zkouška, Posouzení zadané práce
Podmínkou účasti na zkoušce je u studentů prezenční formy studia získání zápočtu. Zápočtem se potvrzuje, že se student v požadované míře zúčastňoval výuky a že splnil požadavky, jimiž je udělení zápočtu podmíněno. Podmínky udělení zápočtu určuje vyučující v prvním týdnu přednáškového období semestru. Zkouška z předmětu (ústní a písemná) pro prezenční i kombinovanou formu studia je stanovena v souladu se Studijním a zkušebním řádem UPa.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Kreidl, Marcel. Diagnostické systémy. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. ISBN 80-01-02349-4.
-
Kreidl, Marcel. Technická diagnostika : senzory, metody, analýza signálu. Praha: BEN - technická literatura, 2006. ISBN 80-7300-158-6.
-
Lánský, Milan. Diagnostika a informační diagnostické systémy I.. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2001. ISBN 80-7194-338-X.
-
Lánský, Milan. Systémová diagnostika a její fenomenologie. [Pardubice]: Institut Jana Pernera, 2011. ISBN 978-80-86530-72-7.
-
Stodola, Jiří. Provoz, údržba a opravy vozidel I.. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2009. ISBN 978-80-7395-103-0.
|