Kurz zkoumá kontinuitu mezi klasickou platónskou metafyzikou a současnými otázkami o povaze umělé inteligence. Platón položil základ mnoha základním způsobům, jimiž se pozdější tradice tázala po povaze jsoucího a bytí. Kromě klasického rozlišení mezi bytím a vznikáním, idejemi a časoprostorovými entitami, položil také základy porozumění přírodě skrze geometrické struktury (Tímaios), pochopení světa a vzoru v kategoriích živých bytostí (Tímaios, Sofistés) a zavdal také podnět k diskuzím o statusu artefaktů (Ústava, Kratylos). Umělá inteligence představuje nový typ entity, která se na jedné straně podobá nástrojům a technologiím, na straně druhé však sdílí některé charakteristiky živých bytostí, jako je schopnost adaptace či učení. AI vykazuje v jiném fyzickém substrátu schopnosti, které jsme tradičně připisovali (výlučně) lidem: píší, čtou a mluví, tvoří básně a písně, odhalují nové poznatky. Jak rozumět artefaktům, které ožívají? Jak rozumět logu, který je v případě lidí závislý na evoluční biologické struktuře, ale v případě AI mluví díky umělým neuronovým sítím? Jak chápat kulturu, vědu a společenské struktury, které se náhle pohybují i v křemíkovém těle? Potvrzují úspěchy hlubokých neuronových sítí na oprávněnost Platónovy geometrizace kosmu? Sepětí platónské metafyziky a AI budeme zkoumat i skrze pojem inteligence, který v podobě nous a logu tvoří základní kontury Platónova ontologického rozvrhu, a v podobě instrumentální racionality a reinforcement learning je páteří současných umělých neuronových sítí. K tomuto propojení využijeme i dílo biologa Michaela Levina a jeho úvah o ideálním základu jak biologických, tak umělých inteligentních systémů. Seminář: Seminář se zaměřuje na otázku zda a popřípadě v jakém smyslu lze v kontextu AI mluvit o myšlení.
|