The aim of this paper is to analyze the Maxim non-observance in the sitcom The Big Bang Theory, more specifically, how and when Maxim non-observance is used for creating humorous conversations. The theoretical part focuses on the work of H. P. Grice, the terms implicature, the Cooperative Principle, and Maxims of conversation are introduced. In the following chapters, humor is defined and linked to the non-observance of Maxims of conversation. The practical part focuses on analysis of selected conversations from the sitcom and tries to find the rules for using Maxim non-observance for creating humor.
Anotace v angličtině
Cílem této práce je zanalyzovat výskyt porušování konverzačních maxim v sitkomu Teorie velkého třesku, přesněji, jak a kdy se porušování maxim používá pro vznik humorných konverzací. Teoretická část se zaměřuje na práci H. P. Grice, vysvětlují se zde termíny implikatura, kooperační princip, a maximy konverzace. V další části je definován humor a spojen s porušováním maxim. Praktická část se analyzuje vybrané konverzace se sitkomu a snaží se najít, jaká jsou pravidla pro porušování maxim v tomto sitkomu na účelem vzniku humoru.
Klíčová slova
Maxims of conversation, implicature, pragmatics, humor, sarcasm, sitcom
The aim of this paper is to analyze the Maxim non-observance in the sitcom The Big Bang Theory, more specifically, how and when Maxim non-observance is used for creating humorous conversations. The theoretical part focuses on the work of H. P. Grice, the terms implicature, the Cooperative Principle, and Maxims of conversation are introduced. In the following chapters, humor is defined and linked to the non-observance of Maxims of conversation. The practical part focuses on analysis of selected conversations from the sitcom and tries to find the rules for using Maxim non-observance for creating humor.
Anotace v angličtině
Cílem této práce je zanalyzovat výskyt porušování konverzačních maxim v sitkomu Teorie velkého třesku, přesněji, jak a kdy se porušování maxim používá pro vznik humorných konverzací. Teoretická část se zaměřuje na práci H. P. Grice, vysvětlují se zde termíny implikatura, kooperační princip, a maximy konverzace. V další části je definován humor a spojen s porušováním maxim. Praktická část se analyzuje vybrané konverzace se sitkomu a snaží se najít, jaká jsou pravidla pro porušování maxim v tomto sitkomu na účelem vzniku humoru.
Klíčová slova
Maxims of conversation, implicature, pragmatics, humor, sarcasm, sitcom
Cílem diplomové práce je prostudovat žánr sitkomu z hlediska záměrného porušování
konverzačních maxim a jejich vztahu k ironii. Diplomantka nejprve na základě studia odborné
literatury představí Griceovu teorii úspěšné konverzace, vymezí kooperační princip, popíše
konverzační maximy a definuje koncept implikatury. Dále vymezí ironii jako
pragmalingvistický humoristický prostředek, který nutí posluchače, aby odhalil relevantní a
zamýšlený význam promluvy. Následně zanalyzuje dostatečný počet dialogů ze seriálu Teorie
velkého třesku, ve kterých identifikuje principy tvoření ironických promluv, popíše jejich
kontexty výskytu a zhodnotí jejich interpretace s ohledem na porušování konverzačních
maxim. Analýza se rovněž zaměří na signalizování ironických promluv a jejich perlokuční akt
(tj. účinek na adresáta), interpretace a chápání. Na závěr autorka zhodnotí vztah ironie a
kooperačního principu/konverzační implikatury v závislosti na kontextových a
mimojazykových faktorech a zdůvodní převažující tendence v žánru sitcomu.
Zásady pro vypracování
Cílem diplomové práce je prostudovat žánr sitkomu z hlediska záměrného porušování
konverzačních maxim a jejich vztahu k ironii. Diplomantka nejprve na základě studia odborné
literatury představí Griceovu teorii úspěšné konverzace, vymezí kooperační princip, popíše
konverzační maximy a definuje koncept implikatury. Dále vymezí ironii jako
pragmalingvistický humoristický prostředek, který nutí posluchače, aby odhalil relevantní a
zamýšlený význam promluvy. Následně zanalyzuje dostatečný počet dialogů ze seriálu Teorie
velkého třesku, ve kterých identifikuje principy tvoření ironických promluv, popíše jejich
kontexty výskytu a zhodnotí jejich interpretace s ohledem na porušování konverzačních
maxim. Analýza se rovněž zaměří na signalizování ironických promluv a jejich perlokuční akt
(tj. účinek na adresáta), interpretace a chápání. Na závěr autorka zhodnotí vztah ironie a
kooperačního principu/konverzační implikatury v závislosti na kontextových a
mimojazykových faktorech a zdůvodní převažující tendence v žánru sitcomu.
Seznam doporučené literatury
Attardo, Salvatore. 1994. Linguistic Theories of Humor. Berlin: Mouton de Gruyter.
Blakemore, Diane. 1992. Understanding Utterances. Oxford: Blackwell.
Dynel, Marta. 2017. "Academics vs. American scriptwriters vs. academics: A battle over the etic and emic 'sarcasm' and 'irony' labels." Language & Communication 55: 69-87.
Dynel, Marta. 2009. "Beyond a Joke: Types of Conversational Humour." Language and Linguistic Compass 3 (5): 1284-1299.
Dynel, Marta. 2013. Developments in Linguistic Humour Theory. Amsterdam/Philadelphia: John Bejnamins.
Dynel, Marta. 2013. Pragmatics and Linguistic Research into Humor. Amsterdam/Philadelphia: John Bejnamins.
Grice, H. Paul. 1975. Logic and Conversation [in Syntax and Semantics, Vol. 3, Speech Acts].
Levinson, Stephen C. 2008. Pragmatics. New York: Cambridge University Press.
Norric, Neal R. and Delia Chiaro. 2009. Humour in Interaction. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.
Quaglio, Paulo. 2009. Television Dialogue: The sitcom Friends vs. natural conversation. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.
Ross, Alison. 1998. The Language of Humour. New York: Routledge.
Thomas, Jenny A. 2013. Meaning in Interaction. New York: Routledge.
Seznam doporučené literatury
Attardo, Salvatore. 1994. Linguistic Theories of Humor. Berlin: Mouton de Gruyter.
Blakemore, Diane. 1992. Understanding Utterances. Oxford: Blackwell.
Dynel, Marta. 2017. "Academics vs. American scriptwriters vs. academics: A battle over the etic and emic 'sarcasm' and 'irony' labels." Language & Communication 55: 69-87.
Dynel, Marta. 2009. "Beyond a Joke: Types of Conversational Humour." Language and Linguistic Compass 3 (5): 1284-1299.
Dynel, Marta. 2013. Developments in Linguistic Humour Theory. Amsterdam/Philadelphia: John Bejnamins.
Dynel, Marta. 2013. Pragmatics and Linguistic Research into Humor. Amsterdam/Philadelphia: John Bejnamins.
Grice, H. Paul. 1975. Logic and Conversation [in Syntax and Semantics, Vol. 3, Speech Acts].
Levinson, Stephen C. 2008. Pragmatics. New York: Cambridge University Press.
Norric, Neal R. and Delia Chiaro. 2009. Humour in Interaction. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.
Quaglio, Paulo. 2009. Television Dialogue: The sitcom Friends vs. natural conversation. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins.
Ross, Alison. 1998. The Language of Humour. New York: Routledge.
Thomas, Jenny A. 2013. Meaning in Interaction. New York: Routledge.
Přílohy volně vložené
-
Přílohy vázané v práci
-
Převzato z knihovny
Ne
Plný text práce
Přílohy
Posudek(y) oponenta
Hodnocení vedoucího
Záznam průběhu obhajoby
Studentka podrobně představila zjištění své analýzy. Výborně reagovala na připomínky v posudcích a zodpověděla všechny otázky. Komise se shodla na hodnocení A