Přednáška nabízí vhled do dějin 19. století se zaměřením na vývojové proměny společenské pozice a funkce literární kultury. Počínaje obdobím zrodu novodobé české kultury v procesu obrození jazyka a národního sebe-uvědomění sledujeme proměny v postojích k této výchozí ideově-estetické koncepci v relevantních historických rámcích. Prostřednictvím interpretace dobových polemik o významu česko-jazyčné slovesné kultury pro dějinný i synchronní aspekt komplexního vymezování národní identity se pokoušíme naznačit zejména ty tendence, jimiž se česká kultura této doby postupně vřazovala do širšího kontextu zásadních dějinných proměn souvisejících s nástupem evropské moderny na přelomu 19. a 20. století., a zároveň tendence vedoucí ke zlomovým proměnám postoje k národním dějinám a k "redefinicím" národní identity.
Požadavky na studenta
Pravidelná účast na výuce (80%). Obeznámenost se základní literaturou. Přečtení nejméně deseti titulů z doporučené literatury (podklad k ústní zkoušce); komplexní zvládnutí předepsaného učiva. Ústní zkouška.
Obsah
Tematické okruhy:
1. Úvod do problematiky: kultura - mýtus - dějiny (obrozenské vlastenectví a nacionalismus)
2. Zrod obrozenského mýtu v dějinách myšlení o české kultuře
3. Zásadní historická úloha Jungmannovy generace
4. Léta 1830 - 1848
5. Rok 1848 - léta padesátá
6. Polemika o realismu a o tematizaci vlasteneckých otázek (nástup májovců)
7. Spisovatel, nakladatel, čtenář a kritik v sociokulturních kontextech let šedesátých a sedmdesátých
8. Léta sedmdesátá a osmdesátá: generace Lumíra v kontaktu s Evropou
9. Reinterpretace národních dějin: generace Masarykova
10. Konec "dlouhého" 19. století - moderna