1. - 7. blok Studentům jsou v ateliérové výuce zadávány úkoly, které navazují na specializaci získanou v bakalářském stupni studia, ve specializaci restaurování a konzervace nástěnné malby. Studentům je poskytnuta možnost si své dovednosti rozšířit, díky návaznosti na svůj původní obor. Ve studijním plánu je kladen důraz na specifický a zásadní vliv podložky na malbu či další povrchové úpravy i jejich pevné spojení s architekturou. Velký důraz je kladen na zohlednění důsledků, které toto trvalé propojení přináší, především díky interakci podložky a malby či povrchové úpravy. Předmět je zaměřen zejména na zvládnutí provádění komplexních průzkumů děl z anorganických materiálů a jejich případných povrchových úprav a následného formulování koncepce restaurování, která bude vycházet ze získaných poznatků. Hlavní důraz je kladen na schopnost studentů jasně formulovat cíle průzkumu, spolupracovat s jednotlivými specialisty (historik umění, technolog) a získané poznatky uspořádat a vyhodnotit a na jejich základě navrhnout koncepci restaurování a jednotlivé restaurátorské postupy. Studenti jsou vedeni k provádění zkoušek a testování navrhovaných postupů. Součástí tohoto předmětu je i seznámení se základními pravidly provádění a vyhodnocení sondážního restaurátorského průzkumu.
|
Cílem je vychovat profesní specialisty připravené samostatně a zodpovědně řešit problematiku průzkumu i restaurátorského zákroku. Absolvent by měl být schopen analyzovat stávající situaci díla (pochopit původní záměr a techniku i mechanismy stárnutí a poškození), zvolit odpovídající koncepci zákroku (materiály, postupy i přístupy) a nakonec restaurovat umělecká i uměleckořemeslná díla nejen jako solitérní artefakty, ale jako díla, která jsou nebo v minulosti byla součástí historické architektury.
Student dokáže provést detailní průzkum, připravit koncepci a postup restaurátorského zásahu a následně podle těchto předpokladů provést zásah, případně jej modifikovat podle vzniklé situace.
|
-
BRANDI, C. Teorie restaurování. Tichá Byzanc, Praha, 2002.
-
Knoepfli A., ed. Reclams Handbuch der Künstlerischen Techniken. Stuttgart, 1990.
-
Kopecká I., Nejedlý V. Průzkum hist. materiálů, analytické metody pro rest. a pam. péči. Grada Pub., 2005.
-
Kubička, R., Zelinger, J. Výkladový slovník malířství, grafika, restaurování. Praha, 2004.
-
MORA, L., MORA, P., PHILIPPOT, P. Conservation of wall paintings. London, 1984.
-
Price C., Doehne E. Stone conservation. The Getty Conservation Institute, Los Angeles, 2010.
-
Slánský, B. Technika malby. Paseka, Praha Litomyšl, 2003.
-
Šimůnková, E., Bayerová, T. Pigmenty. Praha, 1999.
-
Vaněček, I. Nástěnné malby. Praha, 2000.
-
Viňas, S., M. Contemporary Theory of Conservation. Oxford, Elsevier Butterworth Heinemann, 2005.
-
Zelinger, J. a kol. Chemie v práci konzervátora a restaurátora. Praha, 1987.
|